Tak jsem včera přišel domů a zapřisáhl jsem svou ženu a dceru, aby po celý svůj život bojovaly za základní právo žen být ženou. To, co popisujete, je naprosto příšerné a hraničí to s něčím ještě horším. V takovém světě opravdu žít nechci. I po tomto extempore byste, paní Šichtařová, nechali hrdiny své knihy přesídlit do Londýna?

Kde se to ve vás bere, to zveličování naprosto marginálních věcí a následné rozčilování se nad tím, jak v tom vašem "vybájeně příšerném" světě žít nechcete... to opravdu nechápu. Ale obávám se, že tuto mentalitu opravdu asi ani nikdy nepochopím...

Dobrá ironie